Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ukázka druhá

20. 11. 2008

Ukázka druhá:

Estragon: Lidi jsou blbci. (Namáhavě se zvedne, kulhá k levé kulise, zastaví se, zacloní rukou oči a zahledí se do dálky. Obrátí se, jde k pravé kulise a hledí do dálky. Vladimír ho sleduje, pak sebere botu, pohlédne dovnitř a honem ji zase pustí)

Vladimír: Br! (Odplivne si. Estragon přejde do středu scény a zahledí se do pozadí)

Estragon: Rozkošné místečko. (Obrátí se, postoupí k rampě a zahledí se do publika) Roztomilá podívaná. (Obrátí se k Vladimírovi) Pojďme odtud.

Vladimír: Nemůžem.

Estragon: Proč?

Vladimír: Čekáme na Godota.

Estragon: Máš pravdu. (Ticho) A je určitě tady?

Vladimír: Co?

Estragon: Kde máme čekat.

Vladimír: Řekl před stromem. (Oba se dívají na strom) Vidíš tady jiné?

Estragon: Co je to?

Vladimír: Vrba, myslím.

Estragon: Kde má listy?

Vladimír: Asi uschla.

Estragon: Má po smutku.

Vladimír: Ledaže by nebyla její doba.

Estragon: Není to spíš zákrsek?

Vladimír: Keř.

Estragon: Zákrsek.

Vladimír: K... (Vzpamatuje se) Chceš mně namluvit, že jsme se mýlili v místě?

Estragon: Měl by tu být.

Vladimír: Neřekl určitě, že přijde.

Estragon: A když nepřijde?

Vladimír: Přijdeme zítra my.

Estragon: A potom pozítří.

Vladimír: Snad.

Estragon: A tak dál.

Vladimír: Totiž...

Estragon: Dokud nepřijde.

Vladimír: Ty jsi nemilosrdný.

Estragon: Byli jsme tady už včera.

Vladimír: Ach ne, to jsi na omylu.

Estragon: Co jsme dělali včera?

Vladimír: Co jsme dělali včera?

Estragon: Ano.

Vladimír: Věru... Umíš vyvolávat pochybnosti, všechna čest.

Estragon: Co já vím, byli jsme tady.

Vladimír: (Rozhlédne se kolem) Připadá ti to tady povědomé?

Estragon: To netvrdím.

Vladimír: No tak?

Estragon: To nevadí.

Vladimír: Přece... ten strom... to rašeliniště.

Estragon: Víš určitě, že to bylo dnes večer?

Vladimír: Co?

Estragon: Kdy máme čekat.

Vladimír: Řekl v sobotu. (Ticho) Se mi zdá.

Estragon: Po robotě.

Vladimír: Mám to mít poznamenané. (Prohledává kapsy přecpané neřády všeho druhu)

Estragon: Ale kterou sobotu? A je dnes sobota? Není vůbec neděle? Nebo pondělí? Či pátek?

Vladimír: (vzrušeně se rozhlíží kolem sebe, jako by datum bylo napsáno v krajině) To není možné.

Estragon: Nebo čtvrtek?

Vladimír: Co dělat?

Estragon: Jestli se namáhal pro nic za nic včera večer, to tě snad napadne, že dnes nepřijde.

Vladimír: Vždyť tvrdíš, že jsme tady byli včera večer.

Estragon: Mohu se mýlit. (Ticho) Buďme chvíli zticha, chceš?

Vladimír: Dobrá. (Estragon si znovu sedne na zem, Vladimír chodí dlouhými kroky vzrušeně po scéně, chvílemi se zastaví a obhlíží obzor. Estragon usne. Vladimír se zastaví před Estragonem) Gogo... (Ticho) Gogo... (Ticho) GOGO! (Estragon se náhle probudí)

Estragon: (s hrůzou si uvědomí svou situaci) Spal jsem. Proč mě nikdy nenecháš spát?

Vladimír: Cítil jsem se osamělý.

Estragon: Měl jsem sen.

Vladimír: Nevypravuj mi ho.

Estragon: Zdálo se mi, že...

Vladimír: NEVYPRAVUJ MI HO!

Estragon: (ukáže prstem k nebi) To ti stačí? (Ticho) Nejsi dvakrát příjemný, Didi. S kým chceš, abych se dělil o své nejsoukromější můry, když ne s tebou?

Vladimír: Ať zůstanou soukromé. Víš dobře, že to nesnáším.

Estragon: Jsou momenty, kdy se ptám, zda bychom neudělali líp, kdybychom se rozešli.

Vladimír: Nešel bys daleko.

Estragon: To by potom skutečně byla hrozná potíž. (Ticho) Že jo, Didi, že by to byla hrozná potíž? (Ticho) V případě, že by to byla krásná cesta. (Ticho) A laskaví pocestní. (Ticho) Že jo, Didi?

Vladimír: Klid.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář