Výstup první
Výstup I.
Anglický středostavovský interiér s anglickým klubovkami. Anglický večer. Pan Smith, Angličan, sedí v klubovce a má na nohou anglické pantofle,- kouří svou anglickou dýmku a čte anglické noviny u anglického krbu. Má anglické brýle a malý šedivý anglický knírek. Vedle nebo v jiném anglickém křesle paní Smithová, Angličanka, spravuje několik anglických punčoch. Dlouhá chvíle anglického mlčení. Anglické hodiny odbíjejí 17 anglických úderů.
PANÍ SMITHOVÁ: Vida, devět hodin. Pojedli jsme polévku, rybu, brambory opékané na slanině a anglický salát. Děti pily anglickou vodu. Najedli jsme se dnes večer znamenitě. To proto, že žijeme na londýnském předměstí a že se jmenujeme Smithovi. Pan Smith čte dále, pomlaskává. Brambůrky na slanině jsou znamenité, olej v salátě nebyl žluklý. Olej od kupce na rohu je mnohem kvalitnější než olej od kupce odnaproti. Je dokonce lepší než olej od kupce dole pod kopcem. Neříkám, že by jejich olej byl špatný. Pan Smith čte dále, pomlaskává. Ale olej od kupce na rohu je vždycky nejlepší. Pan Smith čte dále, mlaská. Máry uvařila tentokrát brambory znamenitě. Posledně je nedovážila. Mám je ráda jen když jsou dobře uvařené. Pan Smith čte dále, mlaská. Ryba byla čerstvá. Však jsem si na ní pochutnala. Dala jsem si dvakrát. Ne, třikrát. To mi dělá výborně na stolici. Ty sis také dal třikrát. Ale potřetí sis na«-bral, méně než prvně a podruhé, kdežto já jsem si nandala mnohem více. Navečeřela jsem se dnes večer lépe než ty. Jak to přijde? Obyčejné jíš více ty. Chuť ti přece neschází. Pan Smith mlaská. Ale polévka byla trochu příliš slaná. Měla rozhodně o nějaké to zrnko soli víc než máš ty. Jo, jo, jo... Bylo v ní také příliš mnoho póru a ne dost cibule. Lituji, že jsem Máry neporadila, aby přidala špetku majoránky. Příště na to budu pamatovat. Pan Smith čte dále, mlaská. Náš chlapeček by se byl rád napil trochu pívá. Ten si bude jednou dávat do trumpety. V tom je po tobě. Všiml sis u stolu jak měl zálusk na láhev? Ale nalila jsem mu do sklenice vodu z karafy. Měl žízeň a vypil ji. Helena je po mně. Je to dobrá hospodyňka, šetrná a hraje na klavír. Nikdy nechce pít anglické pivo. Jako naše maličká, která pije jen mléko a jí jen ovesnou kaši. Bodejť ne, jsou jí taky teprve dva roky. Jmenuje se Peggy. Kdoulová a fazolová paštika byla úžasná. Byla by sedla takhle malá sklenička australského burgundského k zákusku, ale nedala jsem na stůl víno, protože nechci dětem dávat špatný příklad poživačnosti. Musí se naučit od života střídmosti a míře. Pan Smith čte dále, mlaská. Paní Parketová zná rumunského kupce, jmenuje se Popesco Rosenfeld. Právě přijel z Cařihradu. Je to velký specialista na jogurty. Má diplom ze školy na výrobu jogurtů v Adrianopoli. Zítra k němu zajdu koupit velký hrnec pravého domácího rumunského jogurtu. Jeden takové věci tady na předměstí Londýna jen tak hned nedostane. Pan Smith čte dále, mlaská. Jogurt je znamenitý na žaludek, ledviny, apendicitu a apoteózu. To mi řekl doktor Mackenzie-King, ten co léčí děti našich sousedů Johnových. Je to dobrý lékař. Jeden se mu může svěřit. Nikdy nepředepíše lék, který nevyzkoušel sám na sobě. Než poslal Parkera na operaci, nechal se nejdříve sám operovat na játra, ačkoliv nebyl ani trochu nemocen.
PAN SMITH: Ale jak to, že se doktor z toho vylízal, kdežto Parker na to umřel?
PANÍ SMITHOVÁ: Protože operace se zdařila u doktora a nezdařila se na Parkerovi.
PAN SMITH: Pak není Mackenzie dobrý doktor. Operace se měla zdařit u obou nebo měli oba podlehnout.
PANÍ SMITHOVÁ: Proč?
PAN SMITH: Svědomitý lékař musí zemřít se svým pacientem, když se nemohou oba uzdravit. Kapitán lodi se potopí se svou lodí, nepřežije ji.
PANÍ SMITHOVÁ: Jeden nemůže srovnávat nemocného s lodí.
PAN SMITH: Proč ne? Loď má také své nemoci; ostatně ten tvůj doktor má vazbu jako křižník, a právě proto měl zahynout zároveň s pacientem jako lékař se svou lodí.
PANÍ SMITHOVÁ: Ach! To mě nenapadlo... Snad je to pravda... Ale jaký z toho potom děláš závěr?
PAN SMITH: Že jsou všichni doktoři šarlatáni. A všichni pacienti taky. Jedině loďstvo je v Anglii počestné.
PANÍ SMITHOVÁ: Ale ne námořníci.
PAN SMITH: Přirozené. Odmlka. (Stále ještě čte noviny) Jedné věci nerozumím. Proč v novinách v rubrice narození a úmrtí vždycky uvádějí věk zemřelých, ale nikdy věk novorozeňat. To je nelogické.
PANÍ SMITHOVÁ: To mě nikdy nenapadlo. Další chvíle mlčení. Hodiny bijí sedmkrát. Ticho. Hodiny bijí třikrát. Ticho. Hodiny nebijí.
PAN SMITH (stále pohroužen do svých novin): Tak, tady stojí, že Bobby Watson má po smrti.
PANÍ SMITHOVÁ: Ach, Bože, chudinka! Kdy se to stalo?
PAN SMITH: Proč děláš, jako by ses divila? Víš velmi dobře, že jsou tomu už dva roky. Jistě si pamatuješ, že jsme byli na pohřbu před půldruhým rokem.
PANÍ SMITHOVÁ: Ano, ovšem, vzpomínám si. Vzpomněla jsem si na to hned, ale nechápala jsem, proč ty sám jsi byl tak překvapen, když jsi to uviděl v novinách.
PAN SMITH: To nebylo v novinách. Už jsou tomu tři roky, co psali o tom úmrtí. To mi tak přišlo na mysl asociací myšlenek.
PANÍ SMITHOVÁ: Škoda! Když uvážíš tu zachovalost.
PAN SMITH: Byla to nejkrásnější mrtvola v celé Velké Británii. Nevypadala na svůj věk. Bobby, Bobby! Čtyři roky po smrti a stále byla teplá. Byla to opravdová živoucí mrtvola. A to stálé veselí.
PANÍ SMITHOVÁ: Nebožka Bobby!
PAN SMITH: Chceš snad říci nebožtík Bobby.
PANÍ SMITHOVÁ: Ne, myslím jeho ženu. Jmenovala se Bobby jako on, Bobby Watson. Protože měli stejné jméno, nemohl je člověk oslovením nikdy rozlišit, když je viděl pohromadě. Až po jeho smrti člověk doopravdy věděl, který byl který. Ale ještě dnes jsou lidé, kteří si ji pletou s nebožtíkem a posílají soustrastné projevy jemu. Znáš ji?
PAN SMITH: Viděl jsem ji jen jednou, náhodou, na Bobbyho pohřbu.
PANÍ SMITHOVÁ: Já ji neviděla nikdy. Je hezká?
PAN SMITH: Má pravidelné rysy, ale přece se nedá říci, že je hezká. Je příliš velká a silná. Její rysy nejsou pravidelné, ale přece se dá říci, že je velmi hezká. Je trochu příliš malá a hubená. Je učitelkou zpěvu. Hodiny bijí pětkrát. Dlouhé ticho.
PANÍ SMITHOVÁ: A kdy se ti dva chtějí vzít?
PAN SMITH: Nejpozději na jaře příštího roku.
PANÍ SMITHOVÁ: Budeme jim asi muset jít na svatbu.
PAN SMITH: Musíme jim dát svatební dar. Rád bych věděl co?
PANÍ SMITHOVÁ: Proč bychom jim nedali jeden z těch sedmi stříbrných podnosů, které jsme dostali k svatbě a které vůbec nikdy neužíváme? Je to pro ni smutné, že ovdověla tak mladá.
PAN SMITH: Ještě štěstí, že neměli děti.
PANÍ SMITHOVÁ: To byla jediná věc, která jim chyběla! Děti! Ubohá žena, co by si s nimi počala!
PAN SMITH: Je ještě mladá. Může se snadno znovu vdát. Smutek jí tak sluší.
PANÍ SMITHOVÁ: Ale kdo se postará o děti? Víš dobře, že mají chlapce a děvče. Jakpak se jmenují?
PAN SMITH: Bobby a Bobby, jako jejich rodiče. Strýc Bobbyho Watsona, starý Bobby Watson, je bohatý a má rád chlapce. Mohl by se docela dobře ujmout Bobbyho výchovy.
PANÍ SMITHOVÁ: To by bylo docela přirozené, A teta Bobby Watsonové, stará Bobby Watsonová, by se mohla taky docela dobře ujmout vychování Bobby Watsonové, dcery Bobby Watsonové. A tak by se Bobby, matka Bobbyho Watsona, mohla znovu vdát. Má někoho vyhlídnutého?
PAN SMITH: Ano, jednoho bratrance Bobbyho Watsona.
PANÍ SMITHOVÁ: Koho? Bobbyho Watsona?
PAN SMITH: O kterém Bobbym Watsonovi mluvíš?
PANÍ SMITHOVÁ: O Bobbym Watsonoví, synu starého Bobby Watsona, druhém strýci zesnulého Bobbyho Watsona.
PAN SMITH: Ne, to není ten, to je jiný. To je Bobby Watson, syn staré Bobby Watsonové, tety zesnulého Bobbyho Watsona.
PANÍ SMITHOVÁ: To myslíš Bobbyho Watsona, toho obchodního cestujícího?
PAN SMITH: Všichni Bobby Watsonové jsou obchodní cestující.
PANÍ SMITHOVÁ: Jaké těžké zaměstnání! Ale vynáší to.
PAN SMITH: Ano, když není konkurence.
PANÍ SMITHOVÁ: A kdy není konkurence?
PAN SMITH:V úterý, ve čtvrtek á v úterý.
PANÍ SMITHOVÁ: Ach! Tři dny v týdnu? A co dělá Bobby Watson v těch dnech?
PAN SMITH: Odpočívá, spí.
PANÍ SMITHOVÁ:Ale proč nepracuje v těch třech dnech, když není konkurence?
PAN SMITH:Nemohu všechno vědět. Nemohu odpovídat na všechny tvé idiotské otázky!
PANÍ SMITHOVÁ (uraženě): Říkáš to, abys mě pokořil?
PAN SMITH (s úsměvem): Víš velmi dobře, že nikoliv.
PANÍ SMITHOVÁ: Muži jsou všichni stejní. Sedíte celý den na místě, cigaretu v ústech nebo si pudrujete obličej a barvíte rty padesátkrát za den, pokud ovšem právě nepijete jako duha!
PAN SMITH:A co bys řekla, kdybys viděla muže, co si počínají jako ženy, kouří celý den, pudrují se, barví si rty, popíjejí whisky?
PANÍ SMITHOVÁ: Na to mě neužije. Ale říkáš-li to, abys mě pozlobil, pak... nemám ráda tento druh žertů, ty to dobře víš. (Hodí ponožky velmi daleko a vycení zuby. Vstane)
PAN SMITH (také vstává, jde ke své ženě a říká něžně): Och, mé milé pečené kuřátko, proč soptíš? Víš dobře, že to říkám žertem! (Vezme ji kolem pasu a políbí ji) Jaký jsme my to směšný pár starých milenců! Pojď zhasnem světlo a půjdem hajat!