Výstup desátý
Výstup X.
Tíž bez Máry
PANÍ MARTINOVÁ: Z toho mi šel mráz po zádech ...
PAN MARTIN: A přece je v těch verších jistý žár...
POŽÁRNÍK: Mně se to líbilo.
PANÍ SMITHOVÁ: Ale přece jen...
PAN SMITH: Přeháníte ...
POŽÁRNÍK: Poslyšte, je to pravda... to všechno je velmi subjektivní... ale je to mé pojetí světa. Můj sen. Můj ideál... A pak ml to připomíná, že už musím jít. Když vy nevíte, kolik je hodin, a já mám přesně za tři čtvrtě hodiny a šestnáct minut požár na druhém konci města. A tak si musím pospíšit. I když to není nic velkého.
PANÍ SMITHOVÁ: Co to bude? Malý oheň od komína?
POŽÁRNÍK: Ani to ne. Trochu žáru v posteli a nějaké pálení žáhy.
PAN SMITH: Je nám líto, že odcházíte.
PANÍ SMITHOVÁ: Byl jste velmi zábavný.
PANÍ MARTINOVÁ: Díky vám jsme strávili skutečnou descartovskou čtvrthodinku.
POŽÁRNÍK(jde ke dveřím, pak se zastaví): A mimochodem, co Plešatá zpěvačka? Všeobecné mlčení, rozpaky.
PANÍ SMITHOVÁ: Češe se stále stejným způsobem.
POŽÁRNÍK: Ach! Tedy na shledanou, dámy a pánové.
PAN MARTIN: Mnoho štěstí a mnoho ohně!
POŽÁRNÍK: Doufejme! Vždyť to potřebujeme všichni. (Odchází) Všichni doprovázejí požárníka až ke dveřím a pak se vrátí na svá místa.